Pro přehledné a rychlé rozlišení druhů jízdenek se v Československu používal jednoduchý systém barevného označení. V původní verzi náležela první třídě žlutá barva, druhé třídě barva zelená a třetí třidě hnědá barva. Po zrušení třetí třídy se barevné značení posunulo, takže nejčastěji nalezneme jízdenky první třídy se zelenými prvky a druhé třídy s hnědými (případně žlutými) prvky. V osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století, kdy se již blížil zánik lepenkových jízdenek, jako takových, značně upadl i systém barevného rozlišování - většinou se všechny jízdenky tiskly v »přírodní« hnědé barvě, případně bílé, výjímečně lze také najít jízdenky, které jsou sice barevné, avšak barva vůbec neodpovídá typu jízdenky.

Dále na stránce můžete nalézt ukázky jednotlivých barevných druhů jízdenek - pokud měly různé třídy barevné mutace, uvádím všechny mutace, které mám ve své sbírce, vedle sebe.

Jízdenky na osobní vlak byly jednobarevné v příslušné barvě třídy.

Pro jízdu spěšným vlakem bylo nutno ke standardní jízdence na osobní vlak dokoupit příplatek. Příplatky na spěšný vlak se vyznačovaly vodorovnými pruhy v barvě příslušné třídy.

Stejně jako jízda spěšným vlakem, i cestování rychlíkem vyžadovalo speciální příplatek. Rychlíkové příplatky jsou charakteristické šikmými pruhy v barvě třídy z levého horního do pravého dolního rohu jízdenky. Poměrně často se však vyskytovaly mutace s pruhováním právě obráceným.

Pro pohodlnější odbavení při cestování rychlíkem, tak aby si cestující nemusel k obyčejné jízdence kupovat navíc příplatek, existovaly v pozdější době rychlíkové jízdenky, kde byl již příplatek započítán v ceně. Taková jízdenky vypadala jako obyčejná jízdenka pro osobní vlak, uprostřed však byla značena svislou červenou čarou. Čára byla až na výjimky poměrně úzká.

Speciální kategorii jízdenek tvořily dělnické týdenní jízdenky; těm byla vyhrazena modrá barva. Hojně se vyskytovaly obousměrné jednobarevné modré jízdenky, umožňující levné dojíždění do zaměstnání, spíše vzácností byly jednosměrné jízdenky, uprostřed se svislou bílou čarou, tentokrát však širší. Pro porovnání zcela vpravo »obyčejná« týdenní jízdenka z roku 1996.

Pro rychlé rozlišení cílové stanice měly v určitém období jízdenky v okolí velkých měst v horní a dolní části červený nebo bílý pruh. Červená barva znamenala, že cestující směřuje do Brna hl.n., Košic, Ostravy hl.n., Plzně Jižního předměstí, Prahy Braníka či Prahy Smíchova; Bílý pruh pak značil Prahu hl. n., Prahu střed, Prahu - Těšnov nebo Bratislavu. nebo střed. O víkendu bylo možno vyjet z města na výlet s rekreační jízdenkou, jejíž cena byla snížena oproti standardnímu tarifu. Rekreační jízdenky byla svisle dělená s levou polovinou červenou a pravou bílou, opět lze ale nalézt obrácené mutace.

Posledním výrazným barevným typem jsou vstupenky na nástupiště, které se pyšnily sytě růžovou barvou. Zlevněné jízdenky pro zaměstnance nebyly odlišeny barevně, nýbrž znakem okřídleného kola v horní části jízdenky.

Zvláště v osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století se již značení příliš nedodržovalo, proto je možné narazit na jízdenky z této doby, které naprosto neodpovídají patřičnému značení. Např. níže uvedená zelená dělnická týdenní jízdenka, bílý rychlíkový příplatek nebo modrá jízdenka na 2. třídu osobního vlaku.